Ujeté myšlenky XI. - ... in the next five years.

Ten pocit neumím pojmenovat. Je to směs zklamání, překvapení, ale i očekávaného výsledku. Volby 2025. Neumím si totiž představit nebo vysvětlit, jak se stalo, že ve vládě sedí takoví lidé, kteří budou rozhodovat o naší republice. Demagogové, lháři, podvodníci, žvanilové, zloději a hlupáci. Pravda, letos to bylo obzvlášť těžké si vybrat. ODS mne přesvědčila, díky aféře s bitcoiny, že to opravdu nemá pod kontrolou, tak jsem musel vynajít nějaký úhybný manévr. Letos jsem kroužkoval. Podle věku. Všichni, kterým podle kandidátky bylo víc jak 35 let, u mne propadli a nahoru jsem poslal mladé a děvčata, pokud možno. A hodil jsem to Pirátům. Zvláštní důvod jsem pro to neměl (skvělá ukázka vyprázdněnosti), snad jen to, že jsem potkal osobně pana Bartoše a to, jak s Piráty vymetli ve vládě. Tedy čistě z útrpnosti.

Nicméně výsledek voleb měl na mne pozitivní účinek. Definitivně jsem se rozhodl a pochopil, že demokracie má své meze. Stýkám se totiž v práci s lidmi, u kterých je už jen podle chování, podle řeči a podle názorů jasné, že nejsou vzdělaní, nechápou a nezabývají se souvislostmi, nesnaží se jít věcem na kloub (když už jim tedy chybí ten vnitřní kompas). Tento druh lidí jsem se rozhodl omezit v přístupu ke mně. K mým názorům, k mému rozhodování, k mé činnosti. A svým způsobem je potlačovat v jejich bytí. No, není to demokratické, ale jak komunikovat s hlupáky a přesvědčovat je? No nevím, jsem na to asi hlupák, ale z mé zkušenosti to bývá dost úmorná a bezvýsledná činnost, která navíc bere jednomu osobní štěstí a spokojenost. Někdy si říkám, že to křesťanské "když Tě uhodí do tváře, nastav druhou" vede často k davovému lynči.

Tak to bych měl první předsevzetí pro rok 2026 (jehož součet je deset a pak 1 - i když vůbec nevím, co by to mělo znamenat, protože mě to teď napadlo).