Šroubárna - ... in the next five years.

Máme po volbách a pro mne to byl svým způsobem otřes a výstraha, že bych měl začít zase cestovat mezi státy. Když totiž člověk žije nějaký čas mimo svůj domov, někde, kde cítí, že tam úplně není doma, má to v podobných situacích jednodušší. Bo má odstup a může se s pocitem, že se ho to až tak netýká, posmívat. Ale když se je doma, tam kam patří a žije mezi svými "soukmenovci", je to jiný masakr.

Když jsem přemýšlel o tom, jaký jsou rozdíly mezi našimi politiky a těmi tam na západě, moc jsem jich sice nenašel, některé ale přesto.

Co mi chybí u našich politických představitelů, to je jakési vzdělanostní zázemí. A nemyslím jen to, jakou vychodili školu, co nastudovali. Myslím na jejich původ, na historii jejich rodiny, otců a matek, z jakého prostředí vycházejí. A v tomhle vidím načasovanou bombu. Protože co se vzdělání a povědomí těch, kteří se snaží procpat do vedení, tak tam se ještě ani nezačalo. Stále se nám snaží vládnout hochštapleři, naivkové nebo kriminálníci. Nevidím tu žádnou větev, která by rostla tou klasickou cestou vzdělání, disciplíny, zodpovědnosti, hrdosti  a rozumu. Já už se toho asi nedožiji.

.

I v pracovním procesu se pohybuji mezi gaunery, flinky, na čest nedbajícími kolegy. Lháři a rozpravěči. Vyčůránky.

Čest výjimkám (snad jedna, dvě?). Ne že by to mělo na mne vliv, jen mne to trošku udivuje (ano, stále), někdy přinutí k reakci a mívám pak o jednoho kolegu, s kterým se bodře zdravím, méně. Což mne fakt nemrzí.

.

Nemám přátel. Vlastně v tom smyslu jsem je neměl nikdy, nikdy takové, kterým bych se svěřil s mými nejtajnějšími pohnutkami či šílenostmi. Mým jediným obdivovatelem, kritikem a naslouchačem jsem byl vždycky já sám a kupodivu mi to drží dodnes.

.

To není článeček o zhrzení, zklamání a frustraci, je to jen shrnutí a uvědomění si místa na Zemi.

Skutečnost je totiž zářivější než se zdá, neboť ...