Lano
25.10.2025
Tenhle biblický příběh prožívá jistě mnoho lidí, jen o nich nevíme a myslím, že se ani nechtějí, nemají potřebu se svěřovat. Tak jako my. Zní to hrdě, ale opravdu mám pocit, že prožívám příběh, který je vlastně pevným a nosným sloupem lidstva, Příběh, co nás odlišuje od raků a ryb či jiných potvůrek, z kterých pocházíme. Láska. Milenecká i ta k bližnímu.
Když někdy přemýšlím, proč my dva se v tom časoprostoru vlastně sešli (a pořád mám pocit, že jsem byl sveden..:o)), nemám pro to jiné vysvětlení, než že to byla vůle bohů, nebo se prostě zázračně a výjimečně naše životní osy protkly a všechno bylo tak, jak mělo být, jak bylo předpovězeno. Nikdy jsem sice nepropadal mysticismu nebo jiným takovým podobným. Pro mne je totiž život, láska, Země, Slunce, Kosmos přirozená souhra náhod (které spustil výbuch supernovy v blízkosti našeho prachového mračna). I z toho důvodu jsem asi tak trochu nedisciplinovaný, protože neustále cítím kolem buď ten výbuch supernovy, nebo naopak, Thanosovo lusknutí.
Zkrátka to, že jsem potkal svou životní lásku, se můj život naplnil důvěrou. V sebe, v mé představy, v mé názory. Od toho bodu protknutí se moje linka života táhne ne tolik křivolatě, drží si svůj barevný odstín a já se mám o co opřít.
Jistě, každý žijeme jinde, každý máme tu svou story, kterou zpracováváme pokud možno se ctí a nadějí, že se fyzicky či psychicky nesložíme. Jako by mezi námi bylo natažené lano a na něm byly přivázané pentle těch mimoděložních příběhů a vezlo se s námi. Přes ty pentle se občas nevidíme, neslyšíme, ale víme o sobě. Díky tomu napětí na obou koncích.
Jsem stále zamilován do toho příběhu. Ne zamilován, žiju ho a vlastně mne při tom životě přidržuje.